0 CZK

Centrum Lihovar nabídne Ziburovu stand-up comedy.

Ladislav Zibura, „princ Ládík“ nebo také „Zibi“- to je nadšený pětadvacetiletý, pěšky chodící cestovatel, který během svého krátkého života urazil přes tři tisíce kilometrů. Pojďme trochu zabrousit do minulosti jeho výprav! Jak sám říká – „ztratím se i na náměstí“. Přesto se odvážně vydal v roce 2014 na svou první cestu od řecko-bulharských hranic, sám, jen tak, s dvanáctikilovou krosnou, směrem do Jeruzaléma. Cesta trvala 40 dní a zažil při ní nejednu pohromu. Hned při prvních kilometrech narážel na svůj největší problém, který ho pronásledoval a stále pronásleduje při cestách – strach ze psů. Zažívá leccos… málem už i přišel při oslavě konce Ramadánu o sluch, ale problém se psy stále přetrvává a zdaleka je jeden z nejhorších! Zibura se snaží splynout s domorodci, proto se vyhýbá jak turistickým místům, tak i přeplněným hotelům.

Díky jeho jedinečnému smyslu pro humor vyšla v roce 2015 kniha s autentickým názvem 40 dní pěšky do Jeruzaléma aneb největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty. V tutéž dobu začal jezdit po českých a slovenských městech se svou stand-up comedy a říká: „Nečekejte žádné popisy měst a památek, ale trochu toho černého humoru.“ Ke konci roku se svou stand-up comedy bavil i obyvatele města Třebíče. Téhož roku navštívil Třebíč ještě podruhé, jenže úplně náhodou! Samozřejmě, jak už to bývá, i tato zastávka byla něčím výjimečná…

Třebíč? Ne, raději knihu.

Protože se mi cestování ne vždy vydaří, na místo v Brně jsem dnes skončil v Třebíči a musím dvě hodiny čekat na přestup. Rozhodl jsem se ukrátit si čas procházkou po stopách místní židovské kultury. Velký kufr, dlouhý kabát a mlha mi dodávaly důstojnost rabína a já se chtěl vyfotit, abych v Třebíči nebyl zbytečně.

Na selfie by nevynikl kufr, a tak jsem telefon nastavil na samospoušť a položil ho na kamenný patník. Jak už to v mém životě bývá, nešlo vše podle plánu a poryv větru můj přístroj balancující na tenké hraně sfoukl na přilehlou zahradu. Byla dobrý metr a půl pod úrovní cesty, oddělená od ní kamennou zídkou s ostnatým drátem.
Jsa si jist svým atletickým nadáním, odložil jsem všechny svršky a hbitě seskočil na zahradu. Při vzpomínce na hrůzy napáchané ostnatým drátem ve válečných dobách jsem raději zvolil větší sílu odrazu. Při dopadu mi uklouzly nohy a skutálel jsem se z kopce do bláta.

Očistil jsem své semišové boty od nánosů vlhké zeminy a vyrazil nazpět ke svému kufru. Cesta nahoru přes ostnatý drát se však ukázala být velmi obtížná, respektive nemožná.
Nezbylo mi než vyčkávat kolemjdoucího, který mi pomůže nahoru (nebo sebere můj kufr a tašku a uteče). Po deseti minutách (samozřejmě v tričku) konečně šel kolem sympatický starší pán, který mi pomohl se ze smrtící pasti dostat. Motivoval mě slovy "prokristovy rány, hlavně se neřízněte o ten drát, to byste dostal tetanus".
Teď sedím v cukrárně, jsem špinavý jako prase, pořád čekám na autobus a jím okoralý větrník.

Třebíči dávám 1,5 bodu z 10.

L. Z. 

Za rok, po dokončení studia, jeho druhá cesta vedla napříč Čínou a Nepálem. Asi čekáte, že tato výprava bude mít jistý duchovní smysl, jak tomu bylo při cestě do Jeruzaléma, ale známá slova „opak je pravdou“ se u Zibury znovu potvrdila. Tudíž nejzávažnějším důvodem pro podniknutí cesty bylo, že v českých zoo nenajdeme pandy. A tak se už o rok starší „princ“ vydal podruhé na strastiplnou cestu, na jejímž konci na Ziburu čekala ta vysněná zvířata v Číně.

I přes neblahou zkušenost se do Třebíče vrátil se svoji stand-up comedy, když v roce 2016 vyšla jeho kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty. V minulém roce se nadšení Ziburovi knižní fanoušci dočkali v pořadí třetího díla, tentokrát s názvem Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii. Střípky z cest aktivně dodával na svůj facebookový profil, tudíž mohu potvrdit, že už teď lze očekávat skvělou atmosféru a spoustu dalších vtipných okamžiků s Ladislavem Ziburou, a to ve čtvrtek 18. ledna 2018 od 18 hodin v třebíčském Centru Lihovar.

Sabina Lászlová

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.