0 CZK

Vzpomínky pod hladinou.

V těchto dnech spousta lidí míří na jih za slanou vodou. Jak dovolenou na Třebíčsku prožívali naši předci? Jezdívali na své chaty v údolích řek Oslavy a Jihlavy. „Jihlavka“ (nikdo jí jinak neřekl) patřila mezi nejkrásnější řeky v republice. Zejména úsek od Vladislavi po Kozlany patřil k nejmalebnějším. Mohutné skály, borovo–dubové porosty a nesčetné říční tůně uchvátily nejednoho člověka, ať už trampa či umělce.

Za první republiky party kluků objevily krásy Jihlavky, někteří si tam vystavěli chaty, kam jezdili nocovat. Večery u táboráku patřily k nejkrásnějším. Vznikaly první trampské osady, namátkou „Rio de La Plata“, „Ohniváci“, či „Tigres“. Nejezdily sem jen skupiny z Třebíčska, ale také z okolí Brna. Zesnulým kamarádům pak osadníci vystavěli pomníky. Pro brněnské trampy v místě zvaném Maxův kříž u Kozlan, pro třebíčské pak na legendární Halířce u Koněšína. Jednou v roce se na těchto místech setkávají skupiny známých, aby uctili jejich památku zpíváním trampských písní.

Pohled do minulosti

Postupem času se do údolí Jihlavky vydávají stovky chatařů. Ti mezi sebou měli většinou krásné vztahy, které rozdělila jen smrt. Původní chaty byly většinou jednoduché boudy na přespání, protože většina aktivit se odehrávala venku. Jednoduchost přístřešků dokazuje úsměvná vzpomínka jednoho z chatařů. Ten svou chatu natřel olejem, který mu zbyl po smažení. Poté seděl v chatě a slyšel melodické ťukání. Nedalo mu to a šel se podívat na původce. Byly jím sýkorky, které ozobávaly zbytky oleje. Představu o tom, jak chaty vypadaly, dokazují poslední stojící v blízkosti zatopeného Jirkasova mlýna. Dále po proudu jsou za nízkého stavu hladiny vidět jen základy bývalých chat.

Poklidný život v údolí narušila zpráva ohledně výstavby přehrady u Kramolína. Chataři museli vlastníma rukama zničit to, co milovali. Dělníci vykáceli krásné lesy, které řeku lemovaly. Smutný obrázek dokreslily divizny, které na pasekách rok po vykácení vykvetly. A v 70. letech vznikla přehrada, která má nejvyšší sypanou hráz v České republice a rekordní hloubku 85 metrů. Z údolí zmizely mlýny, chaty, ale i mosty. Ten dalešický je oblíbeným cílem potápěčů. Místo něj vznikl moderní vysoký Stropešínský most, který je jednou z dominant zatopeného údolí. A nesmíme zapomenout na legendární Wilsonovu skálu, která je z jedné třetiny zatopená. I tak budí v člověku představy o její mohutnosti.

Ke koloritu údolí přispívaly i zříceniny hradů, které se staly vyhledávanými turistickými cíli. Asi nejznámější je dvojice zřícenin Holoubek a Kozlov, které měly za úkol hlídat důležitou obchodní stezku k třebíčskému klášteru. Později ve středověku však obývali hrady loupeživí rytíři, kteří si vedli tak mistrně, že záhadným způsobem zmizelo jak zboží, tak celý povoz včetně kočího. V současnosti je Holoubek volně přístupný turistům. Na Kozlov se vydají jen fyzicky zdatní jedinci, protože je jedinou zříceninou na pustém ostrově v celé České republice. Vlastně je většinou poloostrovem, se zvýšením hladiny se ze skalnatého ostrohu stává ostrov. Traduje se, že jistí táborníci se vydali na Kozlov. Cestou tam prošli suchou nohou a cestou zpět už museli brodit, protože se přehrada rychle napustila.

Dalešická přehrada rozhodně stojí za návštěvu, ať už pěšky, či na kole, anebo výletní lodí Horácko.

Martin Maloušek
FOTO: MARTIN MALOUŠEK

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.