0 CZK

Plavba lodí po Dalešické přehradě.

Plavbu začínáme v zastávce Kramolín, kde je i infocentrum mikroregionu Horácko, zde pak nakoupíte suvenýry, základní občerstvení a pohlednice. Od infocentra vedou dřevěné schůdky na molo samotné zastávky.

Dalešická přehradaPo pár minutách projíždíme kolem velmi zajímavého skalního útvaru – skály „Vztyčený prst“. Sotva si prohlédneme jednu zajímavost, Dalešická přehrada nám připraví další (tedy pokud je hladina níže, než na maximu). V nejširším místě přehrady (šířka bezmála dva kilometry), uvidíme po levé ruce nenápadný ostrůvek. Tím ostrůvkem je „Hradisko“. Jedná se o hradisko z období neolitu, archeologové zde našli střepy z doby kamenné. Následuje zastávka Dalešice. A teď se dostáváme k tomu, proč se Dalešická přehrada jmenuje „Dalešická“, nikoli „Kramolínská“ (hráz je u Kramolína). Původní plány byly takové, že hráz přehrady vznikne právě v místech dnešní dalešické zastávky. Vyplouváme vstříc legendární Wilsonově skále. I přes zatopení vyniká svou mohutností. A to celá její polovina odpočívá v hlubinách přehrady. Jen nedaleko skály je zřícenina hradu Kufštejn. Dostáváme se k zastávce Kemp (Hartvíkovice). Po obeplutí pláže, kde se mnoha lidí oddává vodním radovánkám, přijíždíme k ostrůvkům. Před námi stojí Stropešínský most. Z něj lidé rádi koukají na hladinu Dalešické přehrady, panoráma uzavírá pohled na hartvíkovický kostel sv. Jiljí. Pod mostem se nachází třesovská zastávka. Loď se vydává vstříc Kozlanům. Po pravé ruce nás zaujme tábořiště „Lavičky“. Míjíme Chroustovskou zátoku, kde stával mlýn Zarážka, řečený podle toho, že se zde, vždy po zimě, zastavily ledové kry. Po pravé ruce máme Kozlanskou zátoku, zanedlouho pak i schodiště vedoucí do vody. Jedná se o původně projektovanou lodní zastávku Kozlany, z čehož později sešlo. Uprostřed Plešické zátoky ční z hladiny přehrady skalnatý útvar, Plešická jehla, nikdo mu však neřekne jinak, než „Žabák“. A vlevo je matně, mezi stromy, vidět zřícenina hradu Holoubek. Ten byl založen třebíčskými benediktýny, jako ochrana důležité obchodní stezky údolím. Po pravé straně se nám otevírá pohled na „la manš“ - úzkou šíji, rozdělující Kozlovské skály od (polo)ostrova Kozlova. Na toto místo mají vzpomínky jedni táborníci. Ti se vydali na Kozlov, v době, kdy byl poloostrovem, tedy suchou nohou. Po prohlídce hradu se rozhodli k návratu. Hladina přehrady totiž vzrostla a z poloostrova se stal český unikát, hrad na pustém ostrově. No a vedoucím nezbylo než stoupnout po kolena ve vodě, a přenést malé táborníky na druhou stranu. K samotnému Kozlovu? Ten byl, stejně jako Holoubek postaven na obranu třebíčského kláštera. Později se stal sídlem loupeživých rytířů, a ti přepadávali povozy jedoucí vstříc Třebíči. Se svým lupem pak mizeli v jedné z jeskynních chodeb vedoucích k hradu. Vlevo vidíme nádherné skály na plešické straně, na jejíž vrcholu je Dvořákova vyhlídka. Po pravé straně plujeme kolem (polo)ostrova Kozlova. Na jeho západní straně (před zatopením) byla na ostrůvku uprostřed řeky trampská osada Jokohama. Tam jezdil stanovat i třebíčský malíř Vladimír Lavický, který řeku skutečně miloval. Loď se stáčí ostře na východ a ukazují se nám Kozlovské skály. Místa dech beroucích vyhlídek na přehradu. Na jedné z nich je i Maxův kříž, pomník brněnského trampingu. Blížíme se k „la manši“, k průplavu mezi Kozlovskými skalami a Kozlovem. Zde udělá parník poslední ostrou zákrutu, a dokončí ostrý meandr do tvaru písmene „S“. Otevírá se nám pohled na Koněšínskou pláž. Zde proběhl v červenci roku 2007 křest původní lodi „Vysočina“, kterou křtili pánové spojení s Postřižinami, Jaromír Hanzlík a Jiří Menzel. Dnes je pláž hojně využívána rekreanty ke koupání a rybařině. Pod námi, na dně přehrady odpočívají trosky známého Koněšínského (Mollova) mlýna. Lodní zastávka Koněšín je na dohled, tím plavba končí.

Martin Maloušek
FOTO: MARTIN MALOUŠEK

Domů

Přidat komentář

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.